ČLÁNKY

Nemoc zvaná benzodiazepiny

V tomto článku bych rád popsal moji zkušenost s léky zvanými benzodiazepiny. Prošel jsem si 1 let fyzické závislosti na těchto zklidňujících lécích, obtížným odabstinováním (detoxem) a téměř dvouletým "recovery", uzdravováním .

Tyto legální a běžně předepisované léky mi změnily hezký život k nepoznání, k mnohem horšímu. Prošel jsem si osobním peklem. Ale také kompletním psycho-sociálním uzdravením.

Byla to těžká životní zkušenost, která mi ale otevřela v mnoha ohledech oči a zformovala mne do úplně jiné osoby, než jsem původně měl být ...

Nejdřív ale mi dovolte trochu věcné teorie na začátek

Ujasněme si tedy, o kterých lécích zde hovoříme.

Benzodiazepiny jsou léky, které obecně způsobují zklidnění a odstraňují či rozpouštějí úzkost. Mohou také navozovat usínání a spánek. Patří hned do několika skupin medikamentů:

lékyproti úzkosti(anxiolytika) například například Xanax, Neurol, frontin, ...

léky na uklidnění (sedativa) například Diazepam, Rivotril, Lexaurin, Neurol, Xanax a další

takzvané léky na spaní(hypnotika), například Nitrazepam, Sanval nebo v ČR dnes již nelegální Rohypnol

léky na snížení svalového napětí (myorelaxancia), například Grandaxin a Rivotril

Celý výčet u nás běžně předepisovaných a užívaných benzodiazepinů uvádím zde:

Diazepam - DIAZEPAM, SEDUXEN, VALIUM, APAURIN

Alprazolam - XANAX, NEUROL, FRONTIN

Bromazepam - LEXAURIN

Oxazepam

Klonazepam - RIVOTRIL

Tofizolam - GRANDAXIN

Medazepam - ANSILAN

Chlordiazepoxid - ELENIUM, DEFOBIN, RADEPUR

Obecně se jedná o relativně mladý druh léčiv, vznikly v roce 1955, na trh se dostaly v roce 1963, kdy byl takto zaveden diazepam. Léky v podstatě velmi rychle vstupují do krevního oběhu a v mozku velmi rychle působí tak, že obsazují tzv. "benzodiazepinové" receptory. V podstatě se dodnes přesně neví, k čemu tyto receptory máme. Každopádně jakmile jsou tyto receptory zaktivovány, jaksi "pomáhají" v účinku dalším přenašečům v mozku, velmi důležitým a zcela zásadním, tedy GABA přenašečům. GABA + benzodiazepinové receptory (laicky řečeno) pospolu fungují lépe a rychleji způsobují útlum centrálního nervstva, navození klidu, relaxace, ospalosti atd. GABA centra jsou aktivní v lidském životě více například večer, v noci, při spánku, při relaxaci, po jídle, kdy nás "motivují" k tomu v klidu trávit někde na pohovce atd. Stejně tak způsobují svalové uvolnění.

Benzodiazepiny obecně mají velmi široké terapeutické využití v mnoha oblastech lékařské praxe. Stejně tak mohou být pacienty zneužívány pro spoustu benefitů. Jejich účinek je rychlý, spolehlivý, téměř do několika minut vedou k úlevě. Zbavují i psychické/psycholgické složky bolesti, deprese, smutku, některé lidi dokonce aktivují, způsobují pocit vnitřní vyrovnanosti, zbavují stresu, strachu, vnitřního napětí, bezpečně zastaví v dostatečné dávce panickou ataku nebo křeče, jsou velmi spolehliví v zastavení křečí i epileptických záchvatů ... atd., atd.

Bohužel ale ... mají i velmi temnou stránku, se kterou jsem se osobně setkával.

Pokud delší dobu (může se jednat o týdny nebo měsíce) člověk užívá tyto léky, mozek sám od sebe zastaví výrobu a produkci tolik důležité GABA - kyseliny aminomáselný. Protože v zájmu přírody je vždy jistá rovnována, mozek se snaží vyrovnat tzv. "nadprodukci" klidu tím, že přestane svoje vlastní látky vyrábět. Tím dojde k dvěma důležitým zlomům.

Jednak dojde k tzv. Navýšení tolerance, to znamená, že původní dávka léku už na člověka nepůsobí jako původně. Proto přirozeně navýší dávky, které užívá.

Pokud ale lék úplně vysadí, dojde k dramatickým výkyvům v mozku a centrální nervové soustavě a dostaví se celá řada abstinenčních tělesných, psychických a psychologických příznaků. Zde velmi záleží, jak dlouho pacient léky bral a v jak vysokých dávkách. Každopádně z vlastní zkušenosti vím, že na alprazolam (tolik rozšířený neurol) vzniká fyzický návyk v lehčí formě již po 4 týdnech. Samozřejmě u každého člověka je to do jisté míry individuální, ale po 2 měsících užívání 0,5 miligramu Neurolu každý den bude fyzicky závislý každý ...

Co je ale na benzodiazepinech nejvíce zrádné, je to, že většina počátečních tzv. "absťáků" člověku nepřipadá jako abstinenční příznaky z vysazení léku, či snížení jeho množství v těle. Většina lidí si nespojuje průvodní prožitky s těmito léky, ale bohužel se svojí nemocí, nebo postižením. Řeknou si tedy "Aha, dnes je tak stresový den, že i když jsem si vzal prášek, je mi na nic, motá se mi hlava, jsem v napětí ...no hrůza, výjmečně si vezmu další." ...

... A takhle krok za krokem vzniká těžká závislost na něčem, čemu se říká lék, ale přitom je to svým způsobem tvrdá droga srovnatelná s heroinem a alkoholem jak svojí návykovostí, tak mnoha dalšími aspekty, jako je časem narůstající emoční chlad, vnitřní prázdnota, impulzivita, demotivace do života, inteligenční pokles, problémy s pamětí atd. Atd. ...

A tím se pomalu, ale jistě, dostávám ke svojí osobní zkušenosti s těžkou závislostí na těchto "lécích", o které by měl tento článek zejména být ...

Osobní zkušenost

Na benzodiazepinech jsem se stal fyzicky závislý asi ve 23 letech. Hned na začátku svých vzpomínek uvádím, že se mi na to vzpomíná velice těžce a celá ta "závislostní situace" se mi píše obtížně...

Z dnešního pohledu nemohu o nikom a o ničem přímo tvrdit, že by zavinil tyto problémy. Byla to bohužel souhra okolností, která mne k lékům vedla a v závislosti udržovala po bohužel nejproduktivnější období mého života.

Pád do závislosti:

Z podstatného hlediska jsem si za závislost mohl sám a paradoxně mne do závislosti na BZD přivedla jiná závislost, nebo spíše mladická neřest, kterou jsem si dlouhá léta nedokázal odpustit. Bylo to víkendové užívání stimulanciií v různých kombinacích, zejména extáze, která se bohužel velmi rychle a velmi negativně podepsala na mém psychyckém stavu a vedla k řadě velmi nepříjemných neurologických komplikací. Z dnešního pohledu si jsem jistý, že to nebyla klasická drogová závislost - šlo o občasné víkendové užívání maximálně třikrát do měsíce, bohužel v nemalých, opakovaných dávkách a různých kombinacích Nechci zde tuto neřest více rozvádět, bylo by to na jiný článek. Každopádně kombinace MDMA (extáze), alkoholu, kokainu, amfetaminu, cigaret, vyčerpanosti a nedostatku spánku a málo kvalitního jídla mi způsobovala depresivní, smutnou náladu, lehké panické ataky, "záblesky v hlavě", neschopnost usnout, kdy mi "drnčelo" v hlavě, viděl jsem auru a neustále mi nabíhala intenzivní úzkost. Prostě a jednoduše ... víkendové pofetovávání a popíjení mi vyčerpávalo psychiku do takové míry, že BZD byly jako dar z nebes, který mi všechny tyto výše zmíněné problémy vyhladil a rozpustil. I sebevětší "rozkopanost" se dala tlumit dostatečnou dávkou neurolu, který mi v oněch 23 letech předepsala na zmíněné problémy moje obvodní lékařka a zároveň i dalších deset let psychiatrička. Tedy obě lékařky to dělaly "doublovaně"... Tenkrát jsem dostal jako mladík recept na SSRI antidepresiva a dvě krabičky neurolu 0,25 mg. SSRI mi samozřejmě blokovaly účinek všech těch kouzelných magických chemických látek, které se u nás po 90. letech mezi mládeží náhle objevovaly. Neurol, později jeho "pekelná" verze NEUROL 0,5 SR (to je půl miligramu neurolu s prodlouženým účinkem) se pro mne jevil přímo jako chemický pomocník první volby pro každodenní úžívání (!!!).

Neurol 0,5 SR byla modrá tvrdá tabletka a dokázala účinkovat celých 12 hodin. Tenkrát mi ho napsala obvodní lékařka, dvě balení na měsíc, což je 60 tablet na měsíc!!

Úplně si pamatuju to období, kdy se mi v šuplíku během půl roku hromadily další a další lahvičky tohoto "všeléku", protože jsem jej tenkrát ještě nestačil spotřebovat, ale určitě jsem si volal o další a další recepty. Bylo mi totiž líto té možnosti mít ty prášky doma v zásobě a neříct si o ně. Občas jsem ho poskytnul někomu z přátel po těžkém víkendu, občas jsem něco prodal na "černém feťáckém trhu" za pár stovek nebo vyměnil za drogy, ale nikdo z mých přátel v neurolu nejel tak moc, jako já...

Psychicky náročné víkendy, náročná práce a zejména moje úzkostné vnitřní nastavení a povaha osobnosti mne velice rychle dostávaly do závislosti jak psychické, tak bohužel i fyzické...

Dalším důležitím aspektem pro vznik závislosti na BZD byla určitě moje HS - "High sensitivity - vysoká citlivost" mojí nervové soustavy. Problematika HS, HSP (High sensitivity people) je na jiný článek, nebo spíš knihu...

Tenkrát jsem samozřejmě tušil, co je to za léky. Věděl jsem a měl jsem načteno, co vše způsobují. Ale ... bohužel, ALE!

Žádného závislého na BZD jsem osobně neviděl a neznal, stejně jako závislého na heroinu. Moje rodina byla tak nějak velice benevolentní k užívání těchto léků a to mne také formovalo. Ještě před neurolem jsem tátovi občas pozobával z lékárničky prošlý diazepam, nebo jsem babičce "zabavil" asi 6 krabiček oxazepamu, který ona nechtěla brát a doktoři jí ho psali. Moje rodina sice ty léky dost skladovala, ale nikdo je nikdy neužíval nějak více a nikdo s nimi nikdy neměl žádný problém. Nikomu se ani nelíbil evidentně ten stav na BZD a spíše se pro ně jednalo o nutné zlo si tu tabletku někdy vzít, když třeba nemohli spát, nebo měli nějaký výrazný stres.

Mě se ale ten stav líbil a to byl ten problém. Spousta lidí vypovídá, že stav na BZD není pro ně příjemný a že jim spíše způsobuje špatnou náladu, bere emoce, celkově způsobuje tupou disforii.

U mne to bylo bohužel naopak. Neurol nebo později diazepam mne objal do vřelé náruče, pohladil, ukonejšil, zvedl sebevědomí, odvahu a celkově zvedl náladu. Největší a nejstrašnější past bylo ale to, jak mi vždy tyto léky změnily myšlení. Najednou jsem myslel optimistitcky, na vše jsem měl odpověď a vše si vysvětlil tak, že nikdy nikde nebyl problém. Bohužel se kolem mne ale postupně pomalu mnoho let vršily problémy a průšvihy, až jsem ztratil téměř všechny a všechno ...

Ten psychologický efekt "benzáků" mi hodně připomínal objetí a porozumění mojí milované matky, které jsem se jako dítě mohl vždy se vším svěřit. A která vždy dokázala změnit tok mých myšlenek tak, že jsem viděl věci z jiného, optimistického pohledu.

Nutno říci, že v tehdejších asi 23 letech jsem se osamostatňoval, začal jsem bydlet sám v novém bytě, začal jsem pracovat v zaměstnání, které profesně navazovalo na moje ukončené vzdělání atd.

Už jsem byl dospělý "chlap" a moje matka nebyla po ruce ...

Najednou jsem konečně byl sám za sebe, platit nájem, splátky, jídlo, benzín. V zaměstnání jsem byl šéf malého týmu menšího projektu ... Vlastně až dnes si uvědomuju, že to byla asi i ta vnitřní nejistota, jestli v životě a před rodiči obstojím. Možná ...ale hlavně to byla i ta touha užít si, být v klidu, neřešit nic ...

Fyzická závislost je kapitolou samou pro sebe u těchto léků, je to speciální jev, který by svým popisem zabral klidně celou knihu. Je to alfa a omega u benzodiazepinů, od ní se všechno odvíjí. Fyzická závislost a absťáky všechno mění ...

Já ji pocítil po několika měsících na zmiňovaném neurolu. Obecně se má za to, že neurol - alprazolam (xanax, frontin...) je ze všech BZD nejnávykovější. Osobně to mohu potvrdit.

První absťáky probíhaly asi tak, že jsem si doma říkal, že jsem už delší dobu, v podstatě nonstop, na neurolu a že musím také vynechat, že to není dobré, že musím fungovat i bez nich ... tak už to nešlo. A 14 let jsem nevystřízlivěl ...

Ale nebylo to tak, že bych nechtěl a že bych nechtěl také koukat na svět střízlivýma očima. To jsem chtěl, život mne vždy bavil i za střízliva. Jen to nešlo, protože jakmile se přiblížil jistý čas, dostatečný počet hodin od posledního spolknutí tabletky, začalo mi být zle a hlavně divně. To slovo "divně" nejlépe vystihuje, co se se mnou vždy dělo. "Bizzare weirdness of mind"

Byl jsem mladý nezkušený kluk a netušil jsem, čeho všeho jsou psychika a abstinenční příznak po vysazení léků schopni. To mne právě úplně šokovalo a vnitřně naprosto zneklidňovalo, znejisťovalo. Absťáky měly totiž střídavě různou povahu a často mne překvapovaly a šokovaly zas a znova něčím novým. Do toho mi před očima blikal text, který jsem si o nich přečetl, že při absťáku po BZD může dojít k epileptickým záchvatům. A protože jsem byl paradoxně hypochondr a úzkostný, neurotický slaboch, tak jsem se až panicky bál toho, co se mi vlastně může stát...

Nebyl jsem tenkrát schopný se tomu postavit, vzít si týden dovolenou, léky vyhodit a absťáky přečkat. Bohužel, což mne dnes hrozně mrzí, protože dnes se svými zkušenostmi vím, že tenkrát by to ještě šlo bez nějakých dramatických výkyvů a následků...

Ale já jsem měl prostě strach a navíc zde pořád byly ty víkendové párty a ...vlastně se mi ty benzáky stále hodily...

Byl jsem doslova v pasti ... V pasti svojí hedonistické osobnosti, rozkopané biochemie mozku, naivity ... a hlavně naprosté nezodpovědnosti, která ale zase pramenila z té mladické nezkušenosti...

Fyzické příznaky při abstinenčním syndromu na benzodiazepinech mají desídky, možná celou stovku podob různých projevů. U mne tenkrát to bylo tak, že jednak se stane člověk depresivní. Jakmile nemáte svoji tabletku, jste smutní, problémy v mysli vyplouvají na povrch. Do toho se přidají všechny neurologické problémy, kterými jste do té doby trpěl a ještě se zintenzivní. Takže vlastně to, na co jste benzáky brali a co vám pomáhaly vyhladit, se pak ještě zhorší. Paradox že? ...

Měl sem pocit, že mi neustále něco vrtá a kutá v mozku. Špatně jsem jako by viděl, chvilkami jsem byl dezorientovaný. Takový neurčitý pocit v obličeji, v hlavě ...který se pořád zhoršoval a určitě nekončil. Strašně mne to i rozčilovalo, nemůžete nic, musíte s tím být. Nic nemůžete pořádně dělat, nemůžete sledovat film, hrát videohry, bavit se s lidmi, řídit a pracovat už vůbec ne. Pořád je "to" s vámi. Jste nervózní, vzteklí, podráždění, dezorientovaní, připadáte si jako úplný debil. Máte úzkost úplně ze všeho, z každé maličkosti a do toho úzkostně řešíte, že to na vás okolí pozná. Naprosto vás to hodinu po hodině psychicky zničí ...paralyzuje.

A teď příjde ta důležitá věc. Ve chvíli, kdy už to nemůžete vydržet a vezmete si onu "ďáblovu pilulku" znova ... téměř okamžitě a jako mávnutím kouzelného proutku se vám uleví!! Až zázračně rychle je to pryč a dostaví se i dobrá nálada a takový ten falešný nadhled, kdy si říkáte "No tak zas tak hrozný to se mnou není, sice se bez toho neobejdu, ale je to jedna, dvě tabletky denně ..." Je vám líp, třeba po hodinách či dnech útrap je vám během 20ti minut perfektně. A přesně tohle vás strašně silně demotivuje od trvalé abstinence od těchto léků.

Ze začátku to prostě asi zkouší každý, když už "tam je", ale asi většina selže, protože absťáky u benzáků trvají strašně dlouho a celý ten proces přejití do normálu trvá mnohem déle než například u většiny ilegálních drog...

Ale tohle jsou stále ještě začátky. Začátky, kdy jsem tak nějak bilancoval nad tím, jestli chci benzodiazepiny brát, nebo vysadit. A že vlastně jsem mladý a chci si užívat a být v klidu a že "jednou se to jistě s nimi nějak vyřeší" ...

Mladý člověk ve dvaceti přemýšlí o životě a budoucnosti úplně jinak, než čtyřicetiletý. A já se svojí osobností a v tehdejší situaci, kdy se mi vše dařilo, jsem měl všechno bohužel tzv. úplně "na háku" ...

Život na benzodiazepinech

Dlouhých 14 let, asi tedy od věku 23 do věku 37. Nejproduktivnější období mého života, tedy mělo jím být... Naopak to byla pozvolná cesta nahoru a vpřed a pak pozvolná cesta dolů, stagnace, ztráta všeho, sebe, sebekontroly, samota atd.

V prvních letech mělo užívání benzodiazepinů nesporně spoustu benefitů, které tehdy převyšovaly nad negativy. Jednak je obecně známo, že vysoké procento narkomanů a lidí užívající třeba jen víkendově drogy pro zábavu, užívá následně také BZD. Protože ty jsou nejlepší způsob, jak přečkat a prospat kocoviny a dojezdy. V tomto ohledu se BZD pro mě staly spolu s několika nootropiky téměř nepostradatelným pomocníkem.

Dále pak během běžných dnů užívání terapeutických běžných dávek (např 10 mg diazepamu za den, 6 mg lexaurinu za den, 0,5 mg neurolu za den atd.) to byl efekt lehké euforie, vnitřní vyrovnanosti a klidu, "rozpouštění" negativních myšlenek. Třeba u těch myšlenek bych se zastavil. Člověk bohužel často myslí na věci, na které myslet nechce. Spousta lidí je stresována a obtěžována myšlenkami, které jako by samy znova a znova přicházely na mysl. Často jsou to až vtíravé, otravné myšlenky na něco, co nás trápí, na něco těžkého, co nás čeká atd. Benzáci tohle dokonale vypnou. Což musím říct, že bylo svým způsobem opravdu fajn, že jsem si těch 14 let myslel v hlavě většinou jen na to, na co jsem chtěl. Vyšší dávky pak zajišťovaly, že mne doslova "vypnuly". Prostě jsem nemyslel na nic. Nikdo to na mě nepoznal, nebyl jsem nijak ospalý a sjetý, ale v hlavě jsem měl prázdno a třeba po diazepamu jen lehkou tupou euforii trvající 12 hodin ...

Pro mladého kluka plného myndráků, pochybností o sobě, o druhých, tužeb a nevybité energie byl tohle samozřejmě kýžený žádaný efekt. Ve chvíli, kdy jsem našel BZD a objevil jejich "plný potenciál" možného užití, jsem se cítil jako Bůh, podobně (i když pocitově úplně jinak) jako na kokainu. Najednou jsem si říkal, "mám tady něco, čím můžu plně modifikovat svoji náladu, vnitřní pocity a myšlenky. Ve vhodné kombinaci s nootropiky, kofeinem a podobně mi to může zajistit něco, co jiní lidé hledají celý život. Klid, vyrovnanost, odvahu, zdravý logický úsudek nezabarvený zbytečnými emocemi okolo. Pomocí těchto "léků" můžu získat permanentní stav "invisible".

Díky BZD jsem neměl deprese, smutky, dojezdy, psychosomatické problémy, dobře jsem spal, byl jsem vyrovnaný, klidný a nad věcí. Měl jsem větší radost ze života a vše jsem si v klidu užíval. Do hlavy mi přicházely z venku jen pozitivní vjemy. Stejně tak zevnitř mé duše jen pozitivní nálady a pocity. Vše negativní dokonale odchytil chemický filtr jako škodnou v revíru myslivce.

Bohužel jakmile se mi rozvinula fyzická závislost, tak všechny výše zmíněné jevy se obracely do negativa. Tzn. Nemohl jsem spát, byl jsem podrážděný, v napětí, stresu, neklidu, neměl jsem dobrou náladu a nic jsem si nemohl naplno užít.

Byl to dlouhý nekonečný kolotoč, kdy v mém žebříčku životních nutností byly tablety. Mít jich dostatek, abych s nimi vyšel do příštího měsíce, abych je měl stále při sobě v peněžence. Sice jsem měl časem vždy v hlavě zhruba vypočítáno, v kolik hodin na mne asi udeří absťák a že si budu muset vzít další. Každopádně se to nedalo úplně přesně odhadnout. Někdy přišel záchvěv absťáku nečekaně dřív. Takže jsem třeba nekontrolovatelně vybuchl vzteky kvůli nesmyslu, nebo byl zmatený a nejistý a na chvíli se "ztratil" na ulici, kde jsem denně chodil.

Časem jsem zjistil, že důležité je setrvávat na BZD s dlouhým účinkem a pozvolným odchodem látky z těla. Ty nezpůsobují tak dramatické a časté abstinenční příznaky. Paradoxně nejvhodnější ze všech se po čase stal klasický diazepam, na kterém jsem setrval spoustu let. Jiné léky jako frontin, lexaurin, oxazepam a podobně pro mne neměly vůbec žádný význam. Druhý nejoblíbenější byl klonazepam 2 mg (rivotril), který působil i lehce euforicky a tolik netlumil.

Navíc každý z těch léků měl trochu jiné a jinak dramatické příznaky u absťáků. Naprosto nejhorší ze všech, obecně to tak zřejmě je, byl alprazolam (také xanax, frontin, neurol ...). Vlastně osobně ten neurol považuji za úplně ten nejhorší BZD, jaký znám. Vzniká na něm nejrychleji závislost a absťáky jsou rozhodně nejhorší. V prvních letech, kdy jsem byl ještě na neurolu, se mi běžně během dne stávalo, že jsem zažíval intenzivní a strašně nepříjemné stavy derealizace a depersonalizace. Běžně jsem měl pocit, že vystupuji ze svého těla a na vše se dívám někde z povzdálí... Dnes se to zdá jako neuvěřitelné a šokující, ale bohužel ta zkušenost taková byla, stále si to dobře pamatuji.

Takže jsem byl v začarovaném kruhu, kdy jsem pravidelně pořád a pořád musel dávky opakovat, v případě potřeby trochu navýšit, pak zase stáhnout na minimum. Vysadit úplně ale nešlo, to jsem měl vždycky při minimální dávce pocit, že se úplně rozsypu a stane se něco opravdu zlého ...

Fyzický návyk a abstinenční stavy - osobní zkušenost

Fyzické stavy při vysazování BZD by zabraly možná na samotnou publikaci ... Každý konkrétní lék totiž způsobuje při odejmutí trochu jiné příznaky. Řada z nich je vzájemně podobný a společných, jiné má každý lék svoje vlastní. Dále pak závisí na samotné osobě, věku, situaci, prostředí, kde se nachází a nejvíce záleží na rychlosti vysnižování dávek k úplnému odejmutí léku na nulu.

Já osobně jsem odvykalv nemocnici asi 2 měsíce primárně z diazepamu, který jsem bral jako primární BZD řadu let. Tablety mi byly vysnižovány relativně rychle, asi během 3 týdnů po půlkách a pak čtvrtkách úplně na nulu. Celou tu cestu k poslednímu zlomku tablety jsem znal už dobře. Sám jsem se snažil BZD vysadit v minulosti několikrát, sám, pod dohledem psychiatra, přítelkyně, matky ... Nikdy jsem nedokázal překročit tu pomyslnou hranici na nula, úplně bez BZD a natrvalo tak setrvat. Protože pak mi vždy začalo být OPRAVDU zle!! A to tak, že to nejde jen tak vydržet, zatnout zuby a přečkat. Nešlo to, nemohl jsem fungovat, ztratil jsem kontakt s realitou, radost z čehokoliv, nedalo se v těch stavech nic dělat, nejde to ničím nahradit, ničím vysubstituovat, nejde to přespat, protože váš mozek jede na 1 000% atd.

Byl jsem ale v nemocnici pod vedením skvělého zdravotnického týmu, v útulném prostředí moderní nemocnice, v klidu, s fajn aktivitami atd. Tak jsem se bál mnohem míň a hlavně jsem byl naprosto pevně rozhodnut.

V den, kdy jsem byl první den bez diazepamu,to ještě šlo. Druhý , třetí také ... a pak začala strašná muka. ...

Shrňme si to. Byl jsem fyzicky závislý na anxiolitické, zklidňující látce 14 let. 14 let jsem rozpouštěl svůj stres, strach, obavy, myšlenky a emoce. 14 let jsem vyčerpával GABA neurotransmitery, takže můj mozek je dávno už sám nevyráběl. Osobnostně jsem byl úplně mimo to, kdo jsem původně geneticky, dědičně a výchovou měl být. Fakt jsem nebyl beránek a nabalil jsem na sebe tolik problémů, že se zdály mě i okolí téměř neřešitelné.

A najednou jsem byl já a moje tělo, nervy a psychika bez té BZD-látky.

Bylo to, jako bych ztrácel extrémně bolestivě něco, co bylo mojí nedílnou součástí polovinu života. Jako by moje nervy byly v šíleném napětí, byl jsem střídavě dezorientovaný a orientovaný. A přišel šílený strach a stres. Míra strachu a stresu a napětí byla dlouhé týdny (!!) neustále na téměř neúnosné hranici. Ale nikdy se nepřeklopila v nějakou závažnou ataku nebo epi záchvat. Proti epileptickým záchvatům jsem dostal lék gabapentin, který nějak také ovlivnujě gaba, ale není návykový. Nemyslím si, že by obecně nějak ale výrazně v mém případě tenkrát pomáhal.

Bylo by jako všechen strach a stres, všechen smutek a úzkost za těch 14 let co jsem tyto emoce potlačoval, se mi navalily v jeden moment zpět do hlavy. Přicházely myšlenky, spousta myšlenek, zapojily se postupně emoce, které jsem úplně ztratil, zaply se přirozené bloky. Najednou jsem viděl před sebou celou tu zkázu, co jsem za ty roky postupně se sebou dotáhl do současnosti a nebylo před tím úniku...

Nespal jsem, brečel jsem, strašně jsem se bál vyjít z pokoje třeba jen na chodbu. Každý vjem, zvuk, světlo , všechno pro mne bylo strašně intenzivní. Byl jsem mnoho týdnů šíleně senzitivní a vše mne ubíjelo, ničilo a zneklidňovalo. Bál jsem se základních věcí, jako mluvit se spolupacienty, jít na oběd pro mne bylo jako Odyseova cesta.

Mozek jako by se mi nořil pod hladinou, kde nic nedávalo smysl, ničemu jsem nerozuměl, hlavně ne sobě, jako by se mi mozek rozpadl na kousky a já je celé týdny, měsíce a ano -... a pak ještě další roky po těchto událostech- stále skládal nazpět.

Každopádně jsem neměl žádný psychický craving (chuť) na ty léky. Tělo po nich řvalo, ale já ne. Já jsem byl pevně rozhodnut, že tohle už prostě nikdy. Že se raději střelím magnumkou do pusy, než abych spolknul ještě někdy tento takzvaný "lék" ...

Nejvíc podivné pak byly ty "cesty časem" , jak jsem jim říkal a "okna", jak se jim po celém světě říká pacienty, kteří prošli tím, čím já.

"Cestování časem" bylo o tom, že se mi úplně zbláznila a pomíchala dlouhodobá paměť. Některé události v minulosti jsem si vůbec nepamatoval, vypadly mi celé roky (!!!) mého života. O jiných událostech jsem si nebyl vůbec jistý, jestli se staly. Jiným jsem zase nechtěl věřit atd. Měl jsem stavy, že jsem spoustu událostí prožíval v hlavě znova a jinak, již s emocemi, již s reálnějším náhledem atd. Úplně jsem viděl věci před sebou naprosto reálně, jak byly, ale problém byl je pospojovat. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo dřív a co potom, kdy atd ...

Nutno říci, že veškeré vzpomínky se mi vrátily, sice až tak po 3 letech, ale nakonec ještě snad lépe, než tomu bylo dřív. Samozřejmě je to způsobeno naprosto jiným způsobem života, abstinencí od drog, léků, pohybem (ten mi pomohl asi na pamět nejvíc), vydatnou zdravou stravou atd.

Kompletní refresh vzpomínek ale opravdu trval skoro 3 roky.

"Okna", jak je všichni při vysazování BZD znají, jsou šílený paradox. Zpočátku přicházejí opravdu krátké momenty, kdy po dnech útrap, pohroužení se někam do sebe atd. Přijde relativně fajn moment. Najednou se vám udělá lépe, vnímáte lépe, jste jako by skoro normální! Ale za pár minut to zmizí. A ponoříte se zase do hlubin psychického marastu. Pak se ty okna objevují třeba na několik hodin, což je strašně osvěžující a motivující. Najednou vidíte světlo na konci tunelu. Vnímáte, že tělo je znovu schopno vygenerovat relativně kvalitní bdělý stav s menšími chvěními uvnitř atd. Než se zase zhroutíte do pekelné temnoty ...

Takhle se to děje snad nekonečně !! A je to opravdu náročné a chápu, že to jde těžko zvládnout.

Ale pro všechny, kteří tohle teď čtou a zároveň jsou závislí na BZD a rádi by se jich zbavili, mám vzkaz.

Jednou přijde "okno" , kdy jako by se vynoříte z hlubin nad hladinu a bude vám lépe. Bude vám fajn po všech směrech. A jednou konečně už to nikdy nezmizí.

Já osobně nakonec beru zkušenost s vyabstinováním z benzodiazepinů jako jednu z nejdůležitějších zkušeností v mém životě. Nakonec vám to dodá totiž neuvěřitelnou vnitřní sílu, koncentraci na sebe, poskládáte se tak, jak se chcete poskládat a bude vám fajn. Někam vás to posune. Celý život si pak říkáte "Když jsem zvládl tohle, tak už zvládnu všechno..."

Musíte vydržet ale až do konce!! A trvá to dlouho. Ale ta cena bolesti za to stojí. Něco se totiž v mozku a psychice změní a je to jak s tím Fénixem, ...

Je to takový sebe-terapeutický proces, který vám hodně dá a do jisté míry vás definuje po zbytek vašeho života...

Flipnic (RE)